Málo si uvědomujeme, že nářečí – a nejen to na Slovácku – je dnes nejohroženější částí lidové kultury. Pomalu odchází spolu s nejstarší generací, je narušováno spisovným jazykem ze škol a hovorovou češtinou z televize a internetu, jakož i vzájemným mísením dialektů z různých oblastí jihovýchodní Moravy. Je velmi těžké říci, zda se je podaří do budoucna zachránit. Pokusme se o to, a pokud nebudeme mít úspěch, zanechejme aspoň dalším generacím jeho mluvenou podobu.

Samotný přepis různých nářečí je totiž značně komplikovaný, vždyť naši dávní předkové, z nichž byla velká většina rolníky, necítili potřebu dát své mluvě nějaká psaná pravidla. Ostatně kolikrát ani psát nesvedli a měli mnohem důležitější životní starosti! A navíc psané slovo zdaleka tak nevyzní, jako to mluvené – právě v něm ty naše stařečky a stařenky, či chcete-li baběnky a dědáčky, nejlépe poznáte.

Rozhodli jsme proto zveřejnit ukázky z nářečí, prozatím z Horňácka a Kyjovska, na našem webu. Povídky, jež jsou zčásti z Malovaného kraje, namluvil člen redakční rady časopisu dr. Antonín Mička, který je Horňák tělem i duší, hudební ukázka pochází z repertoáru Horňácké cimbálové muziky Petra Mičky.

Bude-li se vám krátká poslechová návštěva u dřívějších generací líbit, šiřte ji dál mezi těmi, o kterých víte, nebo tušíte, že by jim mohla udělat radost. A napište nám, co si o naší aktivitě myslíte a jak by se dala zlepšit.

A dosť čtení! Včíl už oči zavřite, napnite ušiska a poslúchajte!

Čí si?

Chuděrka basečka

Na inším oddělení

A svetlo večné nech mu svítí